Zdeněk Kopáč

Malíř Zdeněk Kopáč se sice kresbou a malbou zabývá od dětství, ale profesionálně až od roku 1989, kdy zanechal svého civilního zaměstnání a věnuje se zcela a pouze malování. Narodil se v Praze 30. Června 1960, vyučil se leteckým mechanikem a vykonával v tomto oboru vysoce technicky a řemeslně náročnou práci, která vyžadovala maximální odpovědnost. Nemohl si totiž dovolit udělat žádnou chybu. Z této práce si odnesl devizu "stavět" obraz stejně odborně, jako se staví letadlo. To znamená od samého počátku dbát na kvalitní zpracování všech fází výstavby obrazu a přípravu blindrámu, nanesení podkladu na výběr barev a správné technické provedení. Podle jeho názoru je vyloučeno, aby se v malbě již po několika letech projevily nějaké změny jako důsledek špatného technického postupu.

Jak probíhá Kopáčův tvůrčí proces? U malby Kopáčova druhu je nejdůležitější námět. Na jeho objevení neexistuje žádný recept. Na námět se čeká, až přijde - a pak je to jako blesk.: námět je tady, aniž víme jak. Nejpodstatnější je, že Kopáčovi se od počátku zjevuje námět jako hotový obraz. Nežli ho namaluje, uplynou dva až čtyři roky; po celou tu dobu nosí námět - obraz v sobě a v duchu na něm stále pracuje. Této vnitřní práci říká snění o obraze.

Realizace obrazu, vlastní malířský proces neboli ,,přenos" obrazové představy na plátno se koná obvykle tehdy, když je obraz v duchu na devadesát procent hotový. Nejde tedy o ,,fotografii" vnitřního modelu, jak říkali surrealisté. Kopáč si ponechává i pro malířskou realizaci dostatečný prostor pro pocit svobody a volnosti, který doprovází celý jeho skrytý tvůrčí proces, a který pramení ze skutečnosti, že fantazie malíře v ničem neomezuje.

Jestliže Kopáč nepatří ani mezi malíře postsurrealistické orientace, ani do proudu fantazijního realizmu, kam v součastném umění máme jeho tvorbu zařadit? Byl pro ni ražen nový termín "vizionářský spiritualizmus", protože Kopáčovy obrazy jsou malířskými prostředky zhmotněné duchovní vize, jejichž symboliky bývá často kotvena rozlišit dva póly; na jedné straně démonické vizionářství (například Maniak nebo Babí léto, 1995), na druhé straně duchovní meditace o problémech našeho života (například Víla, 1995, nebo Myšlenka na budoucnost, 1996). V některých obrazech se oba póly stýkají (Ve znamení naděje, 1996) je subjektivní proklamací myšlenky záchrany života v narušené přírodě, do nichž se svým zásahem bezděčně zapsali největší geniové lidstva.

Jako rozenému malíři se Kopáčovi stala barva nejdůležitějším prostředkem, jimž dokáže rozehrát celý vějíř nejrůznějších pocitů a sugestivně zobrazit uměleckou myšlenku. Barva mu slouží k dosažení iluzionistických efektů i jako symbol duchovních hodnot. Jeho obrazy jsou osobním poselstvím, jež klade otázku naší existence v dnešním světě jako problém. Je povzbuzující, že nepostrádají humor ani naději.

Více informací na www.zdenek-kopac.cz