Radka Brůnová

Malbě se věnuji s přestávkami více jak dvacet let, avšak teprve poslední dobou mohu malovat intenzivně, v podstatě každodenně. Díky tomu se zřejmě mnohé myšlenky a nápady vyvíjejí víceméně bez vážnějších časových přeryvů a tím se lépe projasňují, některé se pak ukazují neztvárnitelnými (snad jen prozatím), jiné zůstanou a naléhají až do rozhodnutí pokusit se je nějak převést v obraz. Vracejí se v různých podobách, ale možná se týkají stále téhož, několika málo základních témat, kterým se v malbě dlouhodobě věnuji a která mě nikdy neopouštějí.

Z nich je na prvním místě krajina. - Pocházím z Podorlicka, narodila jsem se v Rychnově nad Kněžnou a do svých dvaceti pěti let jsem žila v Kostelci nad Orlicí. Vzpomínky na tuto krajinu se věkem ustalují ve svých čím dál hmatatelnějších obrysech a do obrazů přecházejí v proměnlivých podobách. K nim se postupem času přidaly další místně bližší či vzdálenější krajiny: Podkrkonoší, kam mám blízko vzhledem ke svému nynějšímu bydlišti, a krajiny zahlédnuté spíše letmo při cestách po Čechách, jednotlivé silné dojmy z dávných i současných míst. Jsem velmi domácí člověk, vidím toho v nejbližší krajině tolik, že už se nikam o moc dál příliš nedostanu, nemám na to vnitřní kapacitu.

Ta krajina je zároveň hlavním tématem i kulisou pro téma, pro sebe samu, vše ostatní vstřebávající jako méně důležité či beztak podřízené jejím zákonitostem. Hledám na ní možná něco, co je někde v ní před očima či za ní jako základní myšlenka, klíč k veškeré existenci, a zatím nevím, co všechno to přesně je. Možná to nebudu vědět nikdy a možná to tak má být, vadí mi to i nevadí zároveň, je to podnětné. Pravděpodobně je to ale především něco trvalého, navzdory situaci ve světě něco jistého, co nikdy nezklame.

A tak je vlastně to se vším ostatním. - Vedle sebe se všude a ve všem pokládají už jen nesmiřitelné věci, snad se je snažím v obrazech pro sebe nějak smířit. Mám pocit, že se to děje čím dál opatrněji navenek viditelným ústupem od konkrétnosti k náznaku. Vyhovuje mi již delší čas jakási méně či více záměrná abstrakce, do které se vše zpochybněné a roztřesené, tak jak si to představuji, vejde a zároveň mi nechává prostor docházet samo svého ne-konečného tvaru. Neboť i při sebevětší volnosti formy se mi vždy jedná o tvar a řád. Tak jsem s obrazem spokojená. Vnímám ho jako odraz vnitřní svobody myšlení, zřejmě toho nejdůležitějšího, co člověk může vůbec mít. Každým dalším obrazem sama sebe ubezpečuji, že jsme ještě svobodní, pokud chceme.


www.prodej-obrazu-radka-brunova.com


 "Skleník", 2016 


"Vlaštovky", 2015 


"Hnízdění", 2015 


"Roj včel", 2016 


"Kupky sena na hřbitově v Tasnovicích", 2016