Moderní umění - Historické okénko

 Devatenácté století bylo obdobím rychle se zvyšujících významných změn. Hlavním spouštěčem byla Průmyslová revoluce, která proběhla v letech 1760 až 1860 a způsobila ohromné změny v dopravě, technologii i výrobě a ovlivňovala všechny oblasti lidského života napříč Amerikou a Evropou. Lidé se přesouvali do měst, průmysl vzkvétal a vznikala větší poptávka po designu a užitém umění (umělecké prvky na běžně používaných předmětech, tedy například malovaný talíř nebo třeba design časopisu).

Umění bylo ovlivněno hned z několika směrů. Nejen, že se nová třída bohatých podnikatelů stala sběrately a patrony umění, začala ale také vznikat řada výtvarných škol, z nichž nejznámější a jednou z nejvýznamnějších, je Bauhaus. Byla vynalezena barva v tubě a stále více se rozvíjela fotografie, díky níž mohl umělec zachytit daný okamžik fotograficky a podle výsledné fotografie malovat později ve studiu. To ovlivnilo hlavně vznik nového malířského stylu, impresionismu, který se stal první z hlavních škol moderních umění a měl velký dopad na to, jak umělci malovali svět kolem sebe. Cílem impresionismu bylo zachytit okamžitou atmosféru oné neopakovatelné chvíle a jejího duševního rozpoložení a impresionisté odmítali dodržovat dřívější výtvarné pravidlo hledání ideální krásy. Místo toho se snažili zachytit krásu přirozenou.

Kromě vzdoru vůči pravidlům ve formě impresionismu, inspirovaly sociální změny devatenáctého století umělce k tomu, aby hledali nové náměty. Místo toho, aby nadále otrocky pokračovali v malování náboženských subjektů, portrétů a krajin, které měly diváka oslnit, začali tvořit díla, která byla více o člověku samotném, o místech, v nichž žili a o myšlenkách, které je inspirovaly. Města, slumy a železnice se staly novými objekty pro tvoření a podnítily vznik nového malířského žánru - sídelní krajiny.

Mimo změn sociálních, zaznamenalo devatenácté století jistý filozofický vývoj, který umění také velmi ovlivnil. Za růstu politických myšlenek vznikala realistická malba a inspirováni dílem Interpretace snů od Sigmunda Freuda (vydáno v roce 1899) a představou podvědomého myšlení, se umělci začali zajímat o symbolismus, díky němuž později vznikl surrealismus. Umělci ve svých dílech stále více vyjadřovali vlastní subjektivní zážitky, myšlenky a pocity. Umění už nebylo jen o vytváření programované krásy a duševním osvícení, ale o projevení sebe sama. Právě myšlenku o umění jako o něčem víc, než jen o pouhém zobrazení skutečnosti, poprvé vyslovil Paul Cézanne, považovaný za "otce moderního umění", který patřil mezi postimpresionisty.

Rok, který se nejčastěji pokládá za zrození moderního umění, je 1863. Tehdy francouzský malíř Édouard Manet vystavil, pro tehdejší dobu šokující, malbu s názvem Snídaně v trávě (Le Dejeuner sur l'herbe). Malíř často tápal ve velkých kompozicích a proto čerpal inspiraci od starých mistrů. Pro tento obraz se nechal inspirovat obrazem Paridův soud od italského renesančního malíře Raffaela Santiho. Přestože Manetův obraz šokoval, byl pouhým symbolem širších změn, které nastaly v mnoha uměleckých směrech nejen ve Francii, ale i po celé Evropě. Nastoupila nová generace umělců, která měla dost následování tradiční forem akademické malby a začala utvářet novou vlnu moderních maleb založených na nových námětech, metodách i materiálech. Ovlivněna byla rovněž architektura a sochařství, a teprve až čas ukázal, že jejich změny byly mnohem více revoluční, než se zpočátku myslelo. V tehdejší době se však boj mezi tradicí a novotou nejvíce projevil právě ve výtvarném umění.