Karin Mošničková

K malbě jsem se dostávala postupně. Od mala jsem si ráda čmárala asi jako skoro každé dítě, ale později se mne docela dotklo, když jsem přešla na uměleckou základní školu a nepřijali mne do přímo umělecky zaměřené třídy, která dávala na výuku malby větší důraz. Nicméně i tak jsem nadále chodila na kroužky malování a keramiky vedle školy. Na gymnáziu jsem přišla na chuť kresbě tužkou, podle předlohy. Abych udělala kamarádům radost a řekněme i sobě, dělala jsem na požádání černobílé portréty tužkou podle fotek - protože se mi zalíbil pocit, že se někomu líbí to, co tvoříte. Sem tam jsem zkusila i malbu jako takovou, ale nikdy z toho nic dobrého nevzešlo, protože jsem si moc nerozuměla s barvami. Tak zůstalo jen u pokusů. Do školní ročenky v posledním ročníku jsme se fotili v převlecích, podle toho, čím bychom chtěli být. Z legrace jsem se nechala vyfotit s paletou.

Na vysoké škole, kde jsem studovala diplomacii, jsem na malování a kresbu poměrně zapomněla, tedy zpočátku. Nicméně přišel rok 2015 a s ním i pro mě jedno z psychicky nejnáročnějších období. Prožila jsem si kratší úzkostlivě depresivní epizodu, se kterou jsem si nevěděla moc rady. Úplnou náhodou jsem přišla k prázdnému plátnu a vtipkovala, že začnu s art terapií. Namalovala jsem svůj první pořádný obraz na plátno s názvem ´Eye of desperation ´ a pocítila po delší době první euforii a to nad zjištěním, že jsem konečně našla něco, u čeho moje mysl na pár minut ´vypne´. A tak začalo moje období překotné malby, kdy jsem malování neměla dost, celé dny proseděla nad plátny a náměty na obrazy se mi v hlavě tvořily jako na běžícím páse. Od té doby jsem malovat nepřestala a přidala jsem k tomu i další kreativní činnost - výrobu dekorativních aranžmá. Teprve v posledním roce jsem umění dala prakticky vše a soustředila se výhradně na tvorbu; dala jsem dohromady i moje první webové stránky - karincreates.webnode.cz

Vše, co tvořím, je od počátků vytvářené na základě emocí, s láskou a mým přáním je lidem dělat radost. Naprostá většina mých maleb i dekorací má za sebou nějakou hmatatelnou emoci, či dokonce i příběh. Mým cílem je tvořit nikoli depresivní abstraktní díla s vágním poselstvím jako projevení vlastní osobnosti, ale naopak estetická díla, co dýchají životem, barvami a budou tu vždy pro potěšení oka i duše toho, jemuž budou patřit. Netvořím jen pro sebe, tvořím i pro ostatní.