Jaroslav Bártl

Svého kamaráda, malíře a výtvarníka Jaroslava Bártla, jsem poznal kdysi, snad na počátku osmdesátých let. Bylo mu patnáct a už tehdy měl v hlavě celkem jasno: malování. Nechápal jsem, proč se víkend co víkend vláčí ověšen kufrem s barvami a malířským plátnem kamsi do přírody. Připomínal mi lovce motýlů v africkém klobouku a síťkou v ruce ... Říkal mi často, že to nemohu pochopit, že to nejde vysvětlit. Je to prý tajemná síla kdesi uvnitř, motor, který tě stále žene kupředu. První tah štětcem a zapomeneš na okolí, čas. Když jsem po létech vystudoval sám výtvarný obor, všechno tohle jsem rázem pochopil. Jen mě trochu mrzí, že ve svém životním archivu nemám svoje "léta se síťkou," že jsem se rozhodoval mezi obory, že jsem neměl jasno jako on.

Uteklo třicet let a jsme stále přátelé. Stále mě nabíjí a motivuje, stále mě učí objevovat věci, které jsou kolem nás, pro mnohé nikdy nepoznané a neviditelné... Jeho styl je nenapodobitelný, jako nenapodobitelný je jeho život sám. Je jedním z malířů, kteří systematicky tvoří...

Ze staré stodoly a stáje si vybudoval svůj nový domov, ateliér i rámařskou dílnu. Shání staré reprodukce, chce otevřít galerii, jeho obrazy se dostaly jak do mnoha zemí Evropy, tak do USA, Kanady a Japonska.