Bohunka Waageová

CESTA SVĚTLA

Dílo Bohunky Waageové je Cestou Světla, jíž utváří vnitřní prostor svého Chrámu.

Pro autorčinu vznětlivost a citlivost prostředí rodného Ústí nad Labem nestačilo. Proto přišlo studium na Střední odborné škole výtvarné na Žižkově a Praha se společenským a kulturním děním. S duchovní podporou manžela a díky vlastní invenci a touze se Bohunka začala naplno věnovat své tvorbě. Po položení těchto základů začala vytvářet stavbu svého díla. Zájem o dějiny, literaturu, filozofii a různé nauky upevnila do pilíře symboliky a smyslovosti, sílu porozumění a víry do pilíře imprese a citlivosti. Na sloupoví otázek po smyslu umění nalézala odpovědi při studijních cestách za historií, výtvarnými slohy, díly uměleckých vzorů, a to po celé Evropě. Poté v tichu pražského ateliéru objevovala vlastní témata, formy, výrazy, které vyklenula do architektury, charakteristické jejím nezaměnitelným stylem.

Dle vzoru dávných architektů předurčila širokým výtvarným záběrem její velikost. V grafické technice leptu tlumenější barvy postupně zjasňovala, až dosáhla nádhery mozaiky, známé z chrámových oken. To jí zaručilo členství ve Sdružení českých umělců grafiků Hollar i v Jednotě umělců výtvarných. Ilustracemi próz a básnických sbírek dodala prostoru výzdobu dávných fresek. Motivem postavy, aktu, lidského torza prosvětlila střed svého svatostánku malbami s nádhernou duhou barev. Hlavně však Světlem. Proto jí byla udělena Cena Masarykovy akademie umění a Cena Franze Kafky. Nabídnuty samostatné výstav doma i v zahraničí. Dnes je díly zastoupena v galeriích a muzeích, v mnoha soukromých sbírkách.

Umělkyně od počátku tvorby věděla, že bez hudby není Chrám tím pravým prostorem.

Pro cykly maleb se jí vždy inspirovala. Začne-li hudba prostupovat její duši, prostor v ní se plní tvary. Poté se vnitřní ticho mění v hmatatelnou hudebnost i zvukomalebnost jejích vizí a znamení. A srdce do tónů vkládá barvy. Malířka pak přetváří skladbu spektra ve výtvarnou melodii. Smyslově působivý povrch obrazů stupňuje do mohutných barevných skladeb od křehkých tónů štětcové tkáně až k jednolitému akordu plochy korunní záře.

Její tvorba nás uvědomuje, že jedině z temné tóniny rudé oběti zkušeností, přes mocné barvy varhan všech strastí, může vzniknout jasná modř a zeleň melodie pro naději života. Tak pod klenbou vlastního Domus dei a nad ním v nebesích tvarů andělských křídel zní v chóru hlavní refrén jejích děl: plný pokání, víry a touhy po jednolité výtvarné melodii.

Tak díky Cestě Světla Bohunky Waageové můžeme sami v sobě nacházet vlastní Chrám.

Olga Szymanská

http://www.waageova.cz