Barvy a jejich síla - Zelená

Muž v turbanu, 1433, údajný Eyckův autoportrét
Muž v turbanu, 1433, údajný Eyckův autoportrét

Zelená barva se v samých počátcích umění téměř neobjevovala, není ani znám způsob její výroby. Větší význam získala až ke konci středověku a v počátcích renesance, kdy se začala používat jako podmalba, na níž se později namaloval samotný obraz. Ten sice díky zelené zprvu získal větší živost postav, jenže časem horní vrstva vybledla, sešla a zobrazované postavy vypadaly naopak stále méně živé. Můžeme to vidět například na obrazech Duccia di Buoninsegny. Zelená barva měla v renesanci ale i další význam. V té době se lidé barevně oblékali dle své společenské vrstvy a právě zelená patřila obchodníkům a jejich rodinným příslušníkům, což v pozdějších dobách pomohlo k přibližnému určení toho, kdo stál malíři modelem (podívejte se například na obraz Jana van Eycka, Zásnuby Arnolfiniových z roku 1434).

V 18. století, podle mnoha domněnek, stála zelená barva, v té době míchaná s arzénem, zdraví mnoha umělců. Prý měla na svědomí Monetovo oslepnutí, Napoleonovu předčasnou smrt nebo Cézannovu cukrovku. I přesto byla pro impresionistická díla zelená barva klíčová, malovala se s příroda a hlavně leknínová jezírka. Stěžejní byla pro Henriho Rousseaua, který, podle svých fiktivních cest, maloval exotické pralesy.

Zelená barva je považována za barvu přírody, naděje, klidu a rovnováhy. Pohled na ni uklidňuje, pomáhá regeneraci a čerpání nových sil. Přesto je spojována i s touhou po obdivu, uznání, nepřizpůsobivostí a závistí.


obraz Jana van Eycka, Zásnuby Arnolfiniových z roku 1434
obraz Jana van Eycka, Zásnuby Arnolfiniových z roku 1434