Barvy a jejich síla - Červená

Červená má důležité postavení v dějinách umění již od pravěku. Každý jistě zná slavné jeskynní malby zobrazující tehdejší život a způsob lovu. Tehdy se červeně malovala především divoká zvířata a jako základ barvy byl používán okr, přírodní pigment již tehdy snadno dostupný. Okr se nadále používal i v křesťanské době, kdy červená barva zdobila například římské katakomby. Ve středověku se červená stala královskou barvou - tvořila oblečení panovníků i madon (z české tvorby je to například Veveská Madona z roku přibližně 1350). Používala se jako symbol pro nadšení, neohroženost a vášeň. V renesanci se k získání červeného barviva nově využívali drcení broučci červce nepálového a nejvíce se malbami obsahujícími červenou proslavil Tiziano Vecelli.

V moderním umění se barvy začaly používat více specificky a například vyzývavá červená se objevovala nejen na detailech, ale také ve velkém množství na pozadí. Využívala se na dokreslení atmosféry kabaretů, hostinců, klubů a obrazů zachycujících prostitutky, tanečnice nebo pijany.

Ikona fauvismu Henri Matiss měl červenou barvu ve velké oblibě, jeho velmi známé dílo malované na zakázku - Červený pokoj - se původně mělo jmenovat Harmonie modré. Malíři se však výsledek příliš nelíbil a rozhodl se obraz přemalovat. S červení pracoval také Andy Warhol, jeho nejznámější obraz využívající tuto barvu je Atomová bomba a vyobrazuje atomový hřib z bombardování Hirošimy.

Červená barva má velmi silný vliv na emoce člověka, je to barva nebezpečí, života, ale i smrti. V křesťanské symbolice se objevovala jako barva krve, která byla prolita za vyšší cíle, v Africe se naopak považuje za čarodějnickou barvu. V Číně věří, i přesto, že pro ně představuje symbol štěstí, na její nadvládu nad životem a smrtí. Díky ohni a teplu, jež z něj sálá, označujeme červenou za teplou barvu, za barvu s prudkou energií. Chápeme ji také jako symbol vášně, vzrušení a někdy dokonce posedlosti.


Henri Matiss - Červený pokoj
Henri Matiss - Červený pokoj